Darovací smlouva: Na co si dát pozor před podpisem

Definice a podstata darovací smlouvy

Darovací smlouva představuje dvoustranné právní jednání, při kterém dárce dobrovolně a bezplatně přenechává nebo slibuje obdarovanému určitý majetkový prospěch, a obdarovaný tento dar nebo slib přijímá. Jedná se o jeden z nejstarších smluvních typů, který je v současnosti upraven v občanském zákoníku. Podstatou darovací smlouvy je bezúplatný převod vlastnického práva k předmětu daru z dárce na obdarovaného, přičemž tento převod musí být založen na dobrovolnosti a svobodné vůli obou stran.

Charakteristickým rysem darovací smlouvy je její bezúplatnost, což znamená, že dárce za poskytnutý dar neočekává žádné protiplnění. Pokud by byla sjednána jakákoliv forma protiplnění, nejednalo by se již o darování, ale o jiný smluvní typ. Důležitým aspektem je také dobrovolnost darování, která vylučuje jakýkoliv nátlak či donucení ze strany obdarovaného nebo třetích osob.

Předmětem darování může být prakticky jakákoliv věc, která je způsobilá být předmětem vlastnického práva. Může se jednat o věci movité i nemovité, hmotné i nehmotné, současné i budoucí. Darovat lze také práva nebo pohledávky, pokud to jejich povaha připouští. Nelze však darovat věci, které teprve v budoucnu dárce nabude, pokud nejsou dostatečně určitě specifikovány v darovací smlouvě.

K platnosti darovací smlouvy se vyžaduje, aby dárce měl způsobilost s předmětem daru nakládat a aby obdarovaný byl způsobilý dar přijmout. Darovací smlouva může být uzavřena jak písemně, tak ústně, přičemž písemná forma je povinná pouze v případech stanovených zákonem, například při darování nemovitosti nebo při darování bez současného odevzdání věci.

Specifickým rysem darovací smlouvy je možnost její následné revokace, tedy odvolání daru pro nevděk obdarovaného. Tato možnost existuje v případě, že se obdarovaný vůči dárci nebo členům jeho rodiny dopustí zvlášť závažného porušení dobrých mravů. Dárce má také právo požadovat vrácení daru v případě nouze, kdy nemá prostředky ani na nutnou výživu vlastní nebo osob, k jejichž výživě je ze zákona povinen.

V praxi je třeba rozlišovat mezi darovací smlouvou a jinými podobnými právními jednáními, jako je například výpůjčka, zápůjčka nebo převod majetku za symbolickou cenu. Základním rozlišovacím kritériem je vždy úmysl stran a skutečnost, zda je převod skutečně bezúplatný a dobrovolný. Darovací smlouva také může obsahovat různé podmínky nebo příkazy, které však nesmí být v rozporu s její bezúplatnou povahou.

Z daňového hlediska podléhá darování dani darovací, která je součástí daně z příjmů. Existují však různé výjimky a osvobození, například pro dary mezi příbuznými v přímé linii nebo mezi manžely. Právní úprava darování poskytuje ochranu jak dárci, tak obdarovanému, a to především prostřednictvím ustanovení o možnosti odvolání daru a o odpovědnosti za vady darované věci.

Základní náležitosti platné darovací smlouvy

Darovací smlouva musí splňovat několik zásadních náležitostí, aby byla platná a právně vymahatelná. Základním předpokladem je přesná identifikace smluvních stran, tedy dárce a obdarovaného. U fyzických osob je nutné uvést jméno, příjmení, datum narození a trvalé bydliště. V případě právnických osob se uvádí název společnosti, sídlo a identifikační číslo (IČO). Tyto údaje musí být uvedeny naprosto přesně, aby nedošlo k záměně subjektů.

Další klíčovou náležitostí je jednoznačné vymezení předmětu daru. Předmět daru musí být popsán tak podrobně, aby nemohlo dojít k záměně s jiným majetkem. U nemovitostí je nezbytné uvést číslo parcely, katastrální území a další identifikační údaje z katastru nemovitostí. U movitých věcí je třeba specifikovat jejich charakteristické znaky, výrobní čísla, stav či případné vady.

Projev vůle obou stran musí být svobodný, vážný, určitý a srozumitelný. Dárce musí výslovně projevit úmysl bezplatně převést vlastnické právo k předmětu daru na obdarovaného, a obdarovaný musí dar výslovně přijmout. Tento projev vůle nesmí být učiněn pod nátlakem nebo v tísni, jinak by byla smlouva neplatná.

Důležitou součástí darovací smlouvy je také ustanovení o bezplatnosti převodu. Pokud by za dar byla požadována jakákoliv protihodnota, nejednalo by se o darování, ale o jiný typ smlouvy. Je možné sjednat podmínky darování nebo příkaz, který musí obdarovaný splnit, ale nesmí jít o protiplnění.

V případě nemovitostí musí být smlouva uzavřena písemně a podpisy musí být úředně ověřeny. U movitých věcí písemná forma není povinná, ale z praktických důvodů je vhodná. Smlouva by měla obsahovat také datum a místo uzavření, případně datum předání daru, pokud se liší od data podpisu smlouvy.

Součástí darovací smlouvy mohou být i další ujednání, například o stavu předmětu daru, o právech a povinnostech spojených s darem, o případných zástavních právech nebo věcných břemenech. Je vhodné uvést také prohlášení dárce o tom, že na předmětu daru neváznou žádné právní vady, dluhy nebo jiná omezení.

V některých případech je nutné pamatovat i na specifické náležitosti, jako je například souhlas manžela/manželky při darování majetku ze společného jmění manželů. Pokud je předmětem daru nemovitost, je třeba počítat s tím, že k převodu vlastnického práva dojde až vkladem do katastru nemovitostí na základě návrhu na vklad.

Práva a povinnosti dárce

Dárce má v rámci darovacího vztahu několik zásadních práv a povinností, které vyplývají přímo ze zákona i z podstaty darovací smlouvy. Základní povinností dárce je předat darovanou věc obdarovanému ve stavu, který odpovídá ujednání ve smlouvě. Pokud není stav předmětu daru ve smlouvě specificky určen, má dárce povinnost předat věc ve stavu, který odpovídá účelu darování a obvyklému užívání dané věci.

Parametr	Darovací smlouva	Kupní smlouva
Úplata	Bezúplatná	Za finanční úhradu
Forma	Písemná i ústní	Písemná i ústní
Povinnost písemné formy	U nemovitostí	U nemovitostí
Právní úprava	§ 2055-2078 NOZ	§ 2079-2183 NOZ
Odvolatelnost	Možná pro nevděk	Nelze odvolat

Dárce má právo požadovat vrácení daru v případě, že se obdarovaný chová k němu nebo členům jeho rodiny tak hrubým způsobem, že tím zjevně porušuje dobré mravy. Toto právo na vrácení daru je časově omezené a musí být uplatněno do tří let od okamžiku, kdy obdarovaný hrubě porušil dobré mravy. Dárce může také požadovat vrácení daru v případě své nouze, pokud se dostane do stavu, kdy nemá prostředky ani na nutnou výživu vlastní nebo osob, k jejichž výživě je ze zákona povinen.

V případě, že je předmětem daru nemovitá věc, má dárce povinnost spolupracovat při převodu vlastnického práva v katastru nemovitostí. To zahrnuje především podpis příslušných dokumentů a poskytnutí součinnosti při jednání s katastrálním úřadem. Dárce je rovněž povinen upozornit obdarovaného na všechny právní i faktické vady darované věci, které jsou mu známy. Pokud tak neučiní a obdarovanému vznikne škoda, může být dárce povinen k její náhradě.

Dárce má také právo stanovit podmínky nebo příkazy, které musí obdarovaný splnit. Tyto podmínky však nesmí být v rozporu se zákonem nebo dobrými mravy. Pokud obdarovaný stanovené podmínky nesplní, může dárce požadovat vrácení daru. Je však důležité, aby tyto podmínky byly jasně specifikovány v darovací smlouvě.

V případě darování věci budoucí má dárce povinnost vynaložit přiměřené úsilí, aby tuto věc získal a mohl ji následně darovat. Pokud se jedná o dar s postupným plněním, může dárce od smlouvy odstoupit ohledně dosud nesplněných částí plnění, změní-li se po uzavření smlouvy jeho majetkové poměry tak výrazně, že by plnění daru znamenalo jeho vážné ohrožení.

Dárce není odpovědný za vady darované věci, ledaže by tyto vady úmyslně zatajil nebo výslovně ujistil obdarovaného o jejich neexistenci. Přesto má morální povinnost informovat obdarovaného o všech okolnostech, které by mohly mít vliv na užívání daru. V případě darování věci zatížené právy třetích osob má dárce povinnost o těchto právech obdarovaného informovat.

Dárce může také ve smlouvě vyhradit právo dar odvolat pro případ, že ho obdarovaný přežije. Toto právo pak přechází i na dárcovy dědice. Podobně si může dárce vyhradit právo dar odvolat pro případ nouze nebo právo požadovat vydání daru v případě, že obdarovaný zemře před dárcem.

Práva a povinnosti obdarovaného

Obdarovaný má v rámci darovací smlouvy několik zásadních práv a povinností, které musí respektovat a dodržovat. Základním právem obdarovaného je přijmout dar a nabýt k němu vlastnické právo. Toto právo však není absolutní a obdarovaný může dar i odmítnout, pokud s jeho přijetím nesouhlasí. V případě, že dar přijme, vzniká mu několik důležitých povinností.

Obdarovaný je především povinen dar převzít ve stavu, v jakém se nachází v době jeho předání. Pokud není v darovací smlouvě stanoveno jinak, přechází na obdarovaného spolu s darem i veškerá odpovědnost za jeho stav a případné vady. Obdarovaný nemůže později uplatňovat vůči dárci nároky z vad daru, ledaže by dárce vady úmyslně zatajil nebo poskytl výslovnou záruku.

V případě nemovitých věcí má obdarovaný povinnost poskytnout součinnost při převodu vlastnického práva, zejména při zápisu do katastru nemovitostí. Musí také respektovat případná věcná břemena nebo jiná práva třetích osob, která na darované nemovitosti váznou, pokud o nich byl při darování informován.

Významnou povinností obdarovaného je poskytnutí případné nutné pomoci dárci. Podle občanského zákoníku má obdarovaný morální, a v některých případech i právní povinnost poskytnout dárci pomoc v nouzi. Tato povinnost se vztahuje především na situace, kdy se dárce dostane do stavu nouze a nemá prostředky k nutné výživě nebo jiným základním potřebám.

Obdarovaný musí také respektovat případné podmínky nebo příkazy, které dárce k darování připojil, pokud nejsou v rozporu se zákonem nebo dobrými mravy. Tyto podmínky mohou například stanovit způsob užívání daru nebo jeho další převod. Pokud obdarovaný tyto podmínky poruší, může to být důvodem pro odvolání daru ze strany dárce.

V souvislosti s přijetím daru má obdarovaný také povinnost uhradit případné daně nebo poplatky spojené s darováním, pokud není v darovací smlouvě dohodnuto jinak. To se týká zejména daně z nabytí nemovitých věcí nebo daně darovací, pokud se na konkrétní případ vztahuje.

Obdarovaný by měl také dbát na to, aby svým jednáním nepoškozoval dobré jméno dárce nebo neznevažoval jeho dar. V případě, že by se obdarovaný dopustil vůči dárci nebo členům jeho rodiny zvlášť závažného provinění nebo se choval či projevoval v rozporu s dobrými mravy, může to být důvodem pro odvolání daru. Proto by měl obdarovaný jednat vždy s určitou mírou vděčnosti a respektu vůči dárci.

V neposlední řadě má obdarovaný právo dar dále převést na jinou osobu nebo s ním jinak nakládat podle svého uvážení, pokud to není v rozporu s podmínkami stanovenými v darovací smlouvě. Musí však respektovat případná omezení nebo zákazy, které byly v darovací smlouvě výslovně sjednány.

Způsoby předání daru

Předání daru může být realizováno různými způsoby, přičemž konkrétní forma předání by měla být jasně specifikována v darovací smlouvě. Nejběžnějším způsobem je přímé fyzické předání daru z rukou dárce do rukou obdarovaného. Tento způsob je typický především pro movité věci menších rozměrů, jako jsou šperky, elektronika nebo umělecké předměty. Při takovém předání je vhodné sepsat předávací protokol, který slouží jako důkaz o skutečném předání daru.

V případě nemovitostí je proces předání složitější a vyžaduje specifický právní postup. Samotné předání nemovitosti se uskutečňuje symbolicky prostřednictvím předání klíčů a dokumentace k nemovitosti, přičemž právní účinky převodu vlastnictví nastávají až zápisem do katastru nemovitostí. Je důležité, aby v době mezi podpisem darovací smlouvy a zápisem do katastru nemovitostí dárce s nemovitostí nijak nedisponoval způsobem, který by mohl zmařit převod vlastnictví.

Při darování finančních prostředků se nejčastěji využívá bezhotovostní převod na bankovní účet obdarovaného. V darovací smlouvě musí být přesně specifikováno číslo účtu a termín, do kterého má být převod uskutečněn. Alternativně lze finanční dar předat v hotovosti, což je vhodné zdokumentovat pomocí příjmového dokladu nebo písemného potvrzení o převzetí.

V některých případech může být předmět daru předán i prostřednictvím třetí osoby, například notáře nebo advokáta. Tento způsob se využívá zejména u cenných předmětů nebo v situacích, kdy je žádoucí zajistit nezávislý dohled nad předáním. Předání prostřednictvím třetí osoby musí být výslovně upraveno v darovací smlouvě, včetně stanovení podmínek a postupu předání.

Specifickou formou je také postupné předávání daru, které se může uskutečňovat v několika fázích. Tento způsob je běžný například při darování větších finančních částek nebo rozsáhlejšího majetku. V takovém případě musí darovací smlouva přesně stanovit harmonogram předávání jednotlivých částí daru a podmínky, za kterých k předání dojde.

U darů větší hodnoty je vždy doporučeno detailně zdokumentovat stav předmětu daru v okamžiku předání, včetně pořízení fotografií nebo videozáznamu. Tato dokumentace může později sloužit jako důkaz v případě sporů o stavu daru v době předání. Součástí předání by mělo být také předání veškeré související dokumentace, jako jsou záruční listy, návody k použití, technické průkazy nebo certifikáty pravosti.

V případě darování práv nebo pohledávek se předání uskutečňuje zpravidla formou postoupení, které musí být písemně oznámeno dlužníkovi. Při darování cenných papírů je nutné respektovat specifické požadavky na převod podle typu cenného papíru, například rubopis u listinných cenných papírů na řad nebo registrace převodu u zaknihovaných cenných papírů.

Odvolání daru a jeho podmínky

V českém právním řádu existuje možnost odvolání daru, která je upravena v občanském zákoníku. Dárce může dar odvolat pro nouzi nebo pro nevděk. Toto ustanovení představuje významný právní institut, který chrání dárce před situacemi, kdy by darování mohlo vést k jeho existenčním problémům nebo kdy by se obdarovaný zachoval vůči dárci zvlášť závažným způsobem.

Odvolání daru pro nouzi je možné v případě, že se dárce po darování ocitne v situaci, kdy nemá prostředky ani na nutnou výživu vlastní nebo nutnou výživu osoby, k jejíž výživě je podle zákona povinen. Dárce se může domáhat vrácení daru v rozsahu, který odpovídá jeho nutné výživě. Obdarovaný se však může této povinnosti zprostit tím, že dárci poskytne to, co je k této výživě potřeba.

Druhým důvodem pro odvolání daru je nevděk obdarovaného. K nevděku dochází, pokud se obdarovaný vůči dárci dopustí zvlášť závažného porušení dobrých mravů. Může jít například o fyzické či psychické násilí, závažné urážky, poškozování majetku nebo jiné jednání, které hrubě porušuje principy slušného chování. Právo odvolat dar musí dárce uplatnit do jednoho roku od doby, kdy mu obdarovaný způsobil újmu, nebo kdy se o důvodu pro odvolání daru dozvěděl.

Je důležité zmínit, že některé dary nelze odvolat. Jedná se například o obvyklé příležitostné dary menší hodnoty nebo dary poskytnuté z důvodu splnění morální povinnosti. Také není možné odvolat dar, pokud by tím byla způsobena újma na životě, zdraví nebo dobrých mravech obdarovaného.

Proces odvolání daru má své formální náležitosti. Odvolání musí být učiněno písemně a musí obsahovat jasné vyjádření vůle dárce dar odvolat, včetně uvedení důvodu odvolání. Pokud obdarovaný odmítne dar vrátit dobrovolně, může se dárce domáhat jeho vrácení soudní cestou. V takovém případě musí prokázat existenci zákonného důvodu pro odvolání daru.

V případě úspěšného odvolání daru je obdarovaný povinen vrátit dar v tom stavu, v jakém jej přijal. Pokud to není možné (například proto, že dar již byl spotřebován nebo zničen), musí poskytnout peněžitou náhradu odpovídající hodnotě daru v době darování. Obdarovaný má také povinnost vydat plody a užitky z daru, které získal od okamžiku, kdy mu byl doručen projev vůle dar odvolat.

Je třeba zdůraznit, že institut odvolání daru představuje výjimku z obecné zásady neodvolatelnosti darování a měl by být využíván pouze v případech, kdy jsou skutečně naplněny zákonné podmínky. Soudy při posuzování oprávněnosti odvolání daru přihlížejí ke všem okolnostem případu a zkoumají, zda nedochází ke zneužití tohoto práva.

Daňové povinnosti spojené s darováním

Daňové aspekty darování jsou důležitou součástí celého procesu převodu majetku. V České republice je darování upraveno především zákonem o daních z příjmů a občanským zákoníkem. Od roku 2014 byla daň darovací začleněna do daně z příjmů, což znamená, že příjmy z darů jsou nyní zdaňovány v rámci běžného daňového přiznání.

Pro fyzické osoby platí, že bezúplatné příjmy (dary) jsou předmětem daně z příjmů fyzických osob. Existují však významné výjimky, kdy je darování od daně osvobozeno. Mezi nejdůležitější patří dary mezi příbuznými v přímé linii a mezi manžely. To znamená, že pokud rodiče darují majetek svým dětem nebo prarodiče svým vnoučatům, není třeba z takového daru platit daň. Stejné osvobození platí i pro dary mezi sourozenci či mezi osobami, které spolu žily nejméně po dobu jednoho roku před získáním bezúplatného příjmu ve společné domácnosti.

V případě darování mezi jinými osobami než výše uvedenými je nutné dar přiznat v daňovém přiznání a zdanit ho. Sazba daně z příjmů fyzických osob činí 15 % z hodnoty daru. Hodnota daru se stanovuje podle znaleckého posudku nebo podle obvyklé ceny v místě a čase. U nemovitostí je zpravidla vyžadován znalecký posudek pro stanovení jejich hodnoty.

Právnické osoby musí rovněž přiznat přijaté dary ve svém daňovém přiznání. Pro ně platí sazba daně z příjmů právnických osob ve výši 19 %. Existují však specifické případy, kdy mohou být dary od daně osvobozeny, například u neziskových organizací při splnění zákonem stanovených podmínek.

Důležitým aspektem je také časové hledisko podání daňového přiznání. Daňové přiznání se podává za kalendářní rok, ve kterém byl dar přijat, a to nejpozději do 1. dubna následujícího roku. Pokud daňové přiznání zpracovává daňový poradce, lhůta se prodlužuje do 1. července.

V případě darování nemovitostí je třeba myslet i na další daňové souvislosti. Při převodu nemovitosti je nutné podat přiznání k dani z nemovitých věcí, a to do 31. ledna následujícího roku po roce, ve kterém došlo k převodu. Nový vlastník se stává poplatníkem daně z nemovitých věcí.

Je také důležité zmínit, že dárce může v některých případech uplatnit hodnotu daru jako nezdanitelnou část základu daně. To platí především pro dary poskytnuté na veřejně prospěšné účely, jako jsou například dary neziskovým organizacím, vzdělávacím institucím nebo zdravotnickým zařízením. Aby bylo možné dar odečíst od základu daně, musí jeho hodnota přesáhnout 2 % ze základu daně nebo činit alespoň 1000 Kč. Maximálně lze odečíst dary v hodnotě 15 % ze základu daně u fyzických osob a 10 % u právnických osob.

Nejčastější chyby při uzavírání darovací smlouvy

Při sepisování darovací smlouvy se lidé často dopouštějí závažných pochybení, která mohou později způsobit značné komplikace. Jednou z nejzávažnějších chyb je nedostatečná specifikace předmětu daru. Dárci často opomenou uvést přesné určení darované věci, zejména když se jedná o nemovitost. V takovém případě je nutné uvést nejen číslo parcely a katastrální území, ale také všechny součásti a příslušenství nemovitosti.

Další častou chybou je opomenutí uvedení hodnoty daru. I když zákon přímo nevyžaduje uvedení ceny darované věci, její stanovení může být důležité pro daňové účely a případné budoucí právní spory. Zejména u nemovitostí je vhodné uvést aktuální tržní hodnotu, případně hodnotu stanovenou znaleckým posudkem.

Významným problémem bývá také nejasné vymezení okamžiku předání daru. Mnoho lidí si neuvědomuje, že darovací smlouva může být uzavřena s odkládací podmínkou nebo s určením konkrétního data předání daru. Pokud není tento moment jasně specifikován, může dojít k nedorozumění mezi stranami a následným sporům.

Často se také stává, že dárci zapomenou na možnost stanovení podmínek nebo příkazů spojených s darováním. Přitom právě tyto náležitosti mohou být klíčové pro zajištění dárcových představ o využití daru. Je však třeba pamatovat na to, že podmínky nesmí odporovat dobrým mravům a zákonným ustanovením.

Závažnou chybou je také nesprávné uvedení osobních údajů smluvních stran. U fyzických osob je nutné uvést jméno, příjmení, datum narození a bydliště, u právnických osob název, sídlo a identifikační číslo. Nepřesnosti v těchto údajích mohou způsobit neplatnost smlouvy nebo problémy při jejím vkladu do katastru nemovitostí.

Mnoho lidí také podceňuje význam písemné formy darovací smlouvy. U nemovitostí je písemná forma povinná ze zákona, ale i u movitých věcí je písemná smlouva důrazně doporučována. Absence písemné formy může v budoucnu způsobit problémy při prokazování vlastnického práva nebo při řešení případných sporů.

Dalším častým pochybením je nedostatečné ošetření odpovědnosti za vady darované věci. I když dárce obecně za vady neodpovídá, měl by obdarovaného upozornit na známé vady. Zatajení známých vad může vést k odvolání daru pro úmyslné uvedení v omyl.

V případě darování nemovitosti bývá problematické také opomenutí návrhu na vklad do katastru nemovitostí. Vlastnické právo k nemovitosti přechází až vkladem do katastru, nikoli samotným podpisem smlouvy. Někteří lidé také zapomínají na nutnost úředně ověřených podpisů na darovací smlouvě týkající se nemovitostí.

Dar je jako zrcadlo duše, odráží nejen štědrost dárce, ale i vděčnost obdarovaného. Právní akt darování je jen formální tečkou za skutečným projevem lidské dobroty.

Květoslav Hájek

Darování nemovitostí a specifické požadavky

Darování nemovitosti představuje významný právní úkon, který vyžaduje splnění řady specifických požadavků a náležitostí. Darovací smlouva na nemovitost musí být vždy uzavřena písemně a podpisy dárce i obdarovaného musí být úředně ověřeny. Tento požadavek vyplývá přímo ze zákona a jeho nedodržení by znamenalo neplatnost celého právního jednání.

V případě darování nemovitosti je nutné přesně specifikovat předmět daru, tedy konkrétní nemovitost. Tato specifikace musí obsahovat údaje podle katastru nemovitostí, včetně parcelního čísla, katastrálního území a druhu pozemku či stavby. Součástí darovací smlouvy by mělo být také prohlášení dárce o tom, že na nemovitosti neváznou žádná věcná břemena, zástavní práva či jiná omezení, případně jejich přesný výčet, pokud existují.

Zvláštní pozornost je třeba věnovat případům, kdy je darována pouze část nemovitosti. V takovém případě musí být součástí darovací smlouvy geometrický plán, který přesně vymezuje darovanou část. Tento geometrický plán musí být schválen katastrálním úřadem a stává se nedílnou součástí smlouvy.

Pro účinnost darování nemovitosti je nezbytný vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí. Návrh na vklad se podává u příslušného katastrálního úřadu a je zpoplatněn správním poplatkem. K návrhu musí být přiložena darovací smlouva v požadovaném počtu vyhotovení a případně další potřebné dokumenty.

V praxi je často opomíjenou skutečností nutnost řešení předání nemovitosti obdarovanému. Doporučuje se sepsat předávací protokol, který dokumentuje stav nemovitosti v okamžiku předání, včetně stavu měřičů energií a případných závad. Tento dokument může předejít budoucím sporům mezi dárcem a obdarovaným.

Specifickou situací je darování nemovitosti s výhradou práva zpětného převodu nebo s podmínkou. Dárce si může vymínit, že v případě nesplnění stanovených podmínek má právo požadovat vrácení daru. Tyto podmínky musí být ve smlouvě jasně specifikovány a nesmí odporovat dobrým mravům ani zákonu.

V případě darování nemovitosti mezi manžely je třeba pamatovat na to, že darovaná nemovitost se stává výlučným vlastnictvím obdarovaného manžela a není součástí společného jmění manželů. Podobně je třeba věnovat zvláštní pozornost darování nemovitosti nezletilým osobám, kde je nutný souhlas soudu s přijetím daru.

Darovací smlouva může obsahovat také ustanovení o zřízení věcného břemene ve prospěch dárce, například doživotního užívání části nemovitosti. Toto právo musí být přesně specifikováno a jeho rozsah jasně vymezen, aby se předešlo budoucím sporům. Veškerá tato ujednání musí být součástí darovací smlouvy a podléhají vkladu do katastru nemovitostí.

Darování mezi příbuznými versus cizími osobami

Při darování majetku mezi příbuznými a cizími osobami existují významné rozdíly, které je třeba zohlednit. V případě darování mezi příbuznými v přímé linii a manžely se neuplatňuje daň z nabytí nemovitých věcí, což představuje významnou finanční úsporu. Toto osvobození se vztahuje na rodiče, děti, prarodiče a pravnukovské vztahy. Darování mezi příbuznými je také administrativně jednodušší, jelikož existuje předpoklad důvěry a vzájemných vazeb.

Naproti tomu při darování mezi cizími osobami je situace komplikovanější. Je nutné věnovat zvýšenou pozornost právní ochraně obou stran a přesnému vymezení předmětu daru i souvisejících podmínek. Darovací smlouva by měla být v těchto případech detailnější a obsahovat ustanovení o případném vrácení daru či jeho části. Důležité je také ošetřit případné skryté vady darovaného majetku a odpovědnost za ně.

V praxi se často setkáváme s případy, kdy lidé volí mezi darovací smlouvou a smlouvou o předání majetku bezplatně. Smlouva o předání majetku bezplatně se může jevit jako alternativa k darovací smlouvě, ale z právního hlediska se jedná o odlišné instituty. Zatímco darovací smlouva je jasně definována občanským zákoníkem a má své specifické náležitosti, smlouva o předání majetku bezplatně může být v některých případech považována za zastřený právní úkon.

Při darování mezi příbuznými je také častější výskyt různých podmínek a příkazů spojených s darem. Například rodiče mohou darovat nemovitost dětem s podmínkou zřízení věcného břemene doživotního užívání části nemovitosti. Tyto podmínky jsou mezi příbuznými běžnější a snáze akceptovatelné než mezi cizími osobami. Je však důležité, aby i v rámci rodiny byly všechny podmínky přesně specifikovány v darovací smlouvě.

V případě darování mezi cizími osobami je vhodné zvážit i možnost odvolání daru. Občanský zákoník umožňuje darování odvolat pro nouzi nebo nevděk, přičemž tyto důvody musí být prokázány. U darování mezi příbuznými bývá odvolání daru citlivější záležitostí, která může významně narušit rodinné vztahy. Proto je důležité předem důkladně zvážit všechny aspekty darování a případně konzultovat situaci s právním odborníkem.

Specifickou situací je darování s přežitím, kdy dar přechází na obdarovaného až po smrti dárce. Tento typ darování je častější mezi příbuznými, ale může být využit i mezi cizími osobami. V takovém případě je nutné věnovat zvláštní pozornost formulaci podmínek a zajištění práv obou stran. Darování s přežitím nesmí být zaměňováno s děděním, jelikož se jedná o odlišné právní instituty s různými právními důsledky.