Jak správně odvzdušnit topení: Kompletní průvodce pro váš dům

Kdy je potřeba odvzdušnit topení

Odvzdušnění topení je důležitý úkon, který by měl být prováděn pravidelně, zejména před začátkem topné sezóny. Nejčastěji je potřeba odvzdušnit topení na podzim, když se systém začíná znovu spouštět po letní přestávce. V průběhu letních měsíců, kdy se netopí, se v radiátorech a potrubí může nahromadit vzduch, který následně brání správné cirkulaci teplé vody.

Typickými příznaky, které signalizují potřebu odvzdušnění, jsou charakteristické zvuky vycházející z radiátorů. Pokud slyšíte bublání, šumění nebo kloktání, je to jasný signál, že se v systému nachází vzduchové kapsy. Dalším významným příznakem je, když radiátor topí pouze v dolní části nebo netopí vůbec, zatímco ostatní radiátory v domě fungují správně. Vzduch se totiž přirozeně hromadí v horních částech radiátorů a brání tak průtoku teplé vody.

Odvzdušnění může být nutné i v případě, že jste museli dopouštět vodu do topného systému. Při každém dopouštění vody se totiž do systému dostává určité množství vzduchu, které je třeba následně vypustit. Podobná situace nastává i po jakýchkoliv opravách nebo údržbě topného systému, kdy došlo k manipulaci s vodou v soustavě.

V některých případech je potřeba provést odvzdušnění i během topné sezóny. To se stává zejména tehdy, když pozorujete nerovnoměrné vytápění jednotlivých místností nebo když se náhle sníží účinnost vytápění. Vzduchové bubliny se mohou tvořit i průběžně, například v důsledku chemických reakcí v topné vodě nebo drobnými netěsnostmi v systému.

Zvláštní pozornost je třeba věnovat nejvýše položeným radiátorům v domě, protože právě tam se vzduch hromadí nejčastěji. To je dáno fyzikálními zákony, kdy vzduch jako lehčí médium stoupá vzhůru. Proto by měla být kontrola těchto radiátorů častější než u těch v nižších patrech.

Někdy může být nutné odvzdušnit topení po delší odstávce elektřiny, kdy se zastavilo oběhové čerpadlo. V takovém případě se může narušit běžná cirkulace vody a do systému se může dostat vzduch. Podobně je vhodné zkontrolovat potřebu odvzdušnění po náhlém poklesu tlaku v topném systému nebo po jeho významném kolísání.

Je důležité si uvědomit, že pravidelné odvzdušňování není jen otázkou komfortu, ale má přímý vliv na účinnost celého topného systému a tím i na spotřebu energie. Vzduch v radiátorech působí jako izolant a snižuje jejich tepelnou vodivost, což vede k vyšší spotřebě energie při vytápění. Proto je lepší provádět kontrolu a případné odvzdušnění preventivně, než čekat na výrazné problémy s vytápěním.

Potřebné nástroje a vybavení

Pro správné odvzdušnění topného systému v rodinném domě je nezbytné mít k dispozici několik základních nástrojů a vybavení. Nejdůležitějším nástrojem je odvzdušňovací klíč, který je speciálně navržený pro otevírání odvzdušňovacích ventilů na radiátorech. Tento klíč má charakteristický čtvercový tvar a je vyroben z odolného kovu. Můžeme se setkat s různými velikostmi těchto klíčů, proto je vhodné mít univerzální odvzdušňovací klíč, který se přizpůsobí většině běžných ventilů. Dalším nepostradatelným pomocníkem je nádoba na zachycení vytékající vody, ideálně širší miska nebo větší hrnek s objemem alespoň půl litru. Voda vytékající z radiátorů může být znečištěná a horká, proto je důležité mít nádobu dostatečně velkou a stabilní.

Způsob odvzdušnění	Doba trvání	Obtížnost	Potřebné nástroje
Manuální odvzdušňovací ventil	10-15 minut	Nízká	Odvzdušňovací klíč
Automatický odvzdušňovací ventil	1-2 minuty	Velmi nízká	Žádné
Centrální odvzdušnění	5-10 minut	Střední	Odvzdušňovací klíč, nádoba

K ochraně před případným pocákáním horkou vodou slouží staré hadry nebo savé utěrky. Ty položíme pod radiátor a kolem odvzdušňovacího ventilu, abychom zabránili znečištění podlahy nebo koberce. V případě složitějších topných systémů je užitečné mít po ruce také základní nářadí jako francouzský klíč nebo kombinačky pro případ, že by bylo potřeba dotáhnout některé spoje nebo ventily. Pro kontrolu účinnosti odvzdušnění se hodí teploměr na měření povrchové teploty radiátoru, který nám pomůže identifikovat studená místa značící přítomnost vzduchu v systému.

Ochranné rukavice jsou další důležitou součástí vybavení, protože chrání ruce před horkou vodou a také před případnými nečistotami. Ideální jsou gumové nebo latexové rukavice, které poskytují dobrou citlivost při manipulaci s ventily. Pro profesionálnější přístup k odvzdušňování je užitečné mít také manometr pro kontrolu tlaku v topném systému. Tento přístroj nám pomůže zajistit, že po odvzdušnění bude v systému optimální tlak.

V případě modernějších topných systémů může být užitečné mít automatický odvzdušňovací ventil, který průběžně odvádí vzduch ze systému bez nutnosti manuálního zásahu. Pro instalaci takového ventilu je však potřeba mít odpovídající nářadí včetně klíčů správné velikosti a teflonové pásky pro utěsnění závitů. Při práci ve špatně osvětlených místech, například v kotelně nebo v rozích místností, je praktické mít kvalitní svítilnu nebo čelovou lampu, která nám poskytne dostatečné osvětlení při manipulaci s ventily.

Pro případ potřeby doplnění vody do topného systému je vhodné mít připravenou hadici na dopouštění a znát umístění napouštěcího ventilu. V některých případech může být užitečné mít také trychtýř pro přesnější dolévání vody. Všechny tyto nástroje a vybavení by měly být snadno dostupné a ideálně uložené na jednom místě, aby bylo možné rychle reagovat na případné problémy s odvzdušněním topného systému.

Vypnutí oběhového čerpadla a kotle

Před samotným odvzdušněním topného systému je naprosto nezbytné provést kompletní vypnutí oběhového čerpadla a kotle. Tento krok je zásadní pro bezpečnost celého procesu a také pro jeho účinnost. Nejprve je nutné vypnout kotel pomocí hlavního vypínače nebo termostatu a počkat, až se celý systém zcela zastaví. Následně musíme vypnout také oběhové čerpadlo, které zajišťuje cirkulaci teplé vody v radiátorech. Je důležité nechat celý systém vychladnout, což může trvat i několik hodin, v závislosti na předchozím vytápění.

Vypnutí systému za studena není nutné, pokud jsme topení delší dobu nepoužívali, například v létě. V takovém případě můžeme rovnou přistoupit k samotnému odvzdušnění. Nicméně pokud byl systém v provozu, je čekací doba na vychladnutí naprosto klíčová. Horká voda v systému by mohla způsobit nepříjemné popáleniny a také by mohla zkreslit výsledky odvzdušnění, protože teplá voda obsahuje více rozpuštěných plynů.

Při vypínání je třeba postupovat systematicky. Nejprve snížíme teplotu na pokojovém termostatu na minimum, čímž zajistíme, že kotel přestane topit. Poté vypneme kotel na jeho ovládacím panelu. U moderních kotlů často stačí přepnout do režimu OFF nebo Vypnuto. U starších typů může být nutné použít hlavní vypínač. Následně vypneme oběhové čerpadlo, které bývá většinou napojeno na samostatný elektrický okruh. V některých případech se čerpadlo vypíná automaticky s kotlem, ale je lepší to zkontrolovat.

Je důležité si uvědomit, že vypnutí systému není jen formalitou. Pokud bychom tento krok vynechali nebo provedli nesprávně, mohli bychom si způsobit řadu problémů. Aktivní oběhové čerpadlo by mohlo nasávat vzduch do systému v momentě, kdy otevřeme odvzdušňovací ventily, což by celý proces odvzdušnění značně zkomplikovalo. Navíc by mohlo dojít k poškození čerpadla, pokud by běželo nasucho.

Po vypnutí systému je nutné počkat, až teplota vody klesne alespoň pod 40 stupňů Celsia. Tuto teplotu můžeme orientačně zkontrolovat na teploměru kotle nebo jednoduchým dotykem radiátoru. Radiátory by měly být pouze vlažné, ne horké. Během čekání na vychladnutí systému můžeme připravit potřebné nástroje pro odvzdušnění - odvzdušňovací klíč, hadřík nebo malou nádobku na zachycení případné vytékající vody. Je také vhodné si předem zjistit umístění všech odvzdušňovacích ventilů v domě, abychom později mohli postupovat efektivně a systematicky.

Pravidelné odvzdušňování topení je jako očista duše vašeho domu. Když se zbavíte vzduchových bublin, teplo proudí jako životní energie skrze celý váš domov

Radmila Pešková

Lokalizace odvzdušňovacích ventilů na radiátorech

Odvzdušňovací ventily na radiátorech jsou klíčovou součástí topného systému a jejich správná lokalizace je zásadní pro efektivní odvzdušnění. Tyto ventily se zpravidla nacházejí v nejvyšším bodě každého radiátoru, nejčastěji na opačné straně, než je připojení radiátoru k topnému systému. U klasických deskových radiátorů je odvzdušňovací ventil umístěn v horní části, obvykle v pravém nebo levém horním rohu. U článkových litinových radiátorů se ventil nachází na posledním článku v horní části.

Při hledání odvzdušňovacího ventilu je důležité vědět, že některé modernější radiátory mohou mít ventil skrytý pod plastovou krytkou nebo designovým prvkem. V takových případech je nutné nejprve tuto krytku opatrně odstranit, abychom získali přístup k samotnému ventilu. U koupelnových žebříků se odvzdušňovací ventil obvykle nachází v nejvyšším bodě konstrukce, často je integrován do horní sběrné trubky.

Správná identifikace odvzdušňovacího ventilu je klíčová pro úspěšné odvzdušnění. Ventil má obvykle čtvercový nebo šestihranný tvar s malým výstupním otvorem a lze jej ovládat speciálním odvzdušňovacím klíčem. Tento klíč by měl být součástí základního vybavení každé domácnosti s ústředním topením. V některých případech může být ventil vybaven plastovým kolečkem pro manuální ovládání, což usnadňuje proces odvzdušňování.

Je důležité zkontrolovat všechny radiátory v domě, protože vzduch se může hromadit v různých místech topného systému. Zvláštní pozornost je třeba věnovat radiátorům v nejvyšších patrech domu, kde se vzduch hromadí nejčastěji. V případě dvoutrubkového systému se odvzdušňovací ventily nacházejí vždy na straně radiátoru, která je nejvzdálenější od připojení k rozvodům topení.

U starších topných systémů se můžeme setkat s různými typy ventilů, včetně mosazných nebo chromovaných variant. Některé starší modely mohou vyžadovat specifický typ odvzdušňovacího klíče, který se liší od standardních modelů. V takových případech je vhodné konzultovat typ ventilu s odborníkem nebo si obstarat odpovídající klíč.

Pravidelná kontrola stavu odvzdušňovacích ventilů je nezbytná pro zajištění jejich správné funkce. Ventily mohou časem zarůst vodním kamenem nebo korozí, což může ztížit nebo znemožnit jejich používání. V takových případech je nutné ventil vyčistit nebo vyměnit. Při výměně ventilu je důležité zvolit správný typ a velikost, aby byla zajištěna kompatibilita s radiátorem a těsnost systému.

V případě podlahového vytápění jsou odvzdušňovací ventily umístěny v rozdělovači topných okruhů, který se obvykle nachází ve skříni zabudované ve zdi. Zde je důležité pravidelně kontrolovat všechny ventily, protože vzduch se může hromadit v jednotlivých topných okruzích nezávisle na sobě.

Postup odvzdušnění od nejvyššího patra dolů

Při odvzdušňování topného systému v rodinném domě je naprosto zásadní postupovat systematicky od nejvyššího patra směrem dolů. Tento postup je založen na základním fyzikálním principu, kdy vzduch jako lehčí médium stoupá vzhůru a hromadí se v nejvyšších bodech topné soustavy. Začínáme tedy vždy v nejvyšším patře domu a postupujeme po jednotlivých radiátorech. V každém patře odvzdušňujeme nejprve radiátor, který je nejvzdálenější od hlavního stoupacího potrubí.

Na každém radiátoru nejdříve uzavřeme termostatický ventil a následně i šroubení na druhé straně tělesa. Pod odvzdušňovací ventil umístíme nádobku nebo hadřík pro zachycení případné vytékající vody. Odvzdušňovací ventil otevíráme pomalu speciálním odvzdušňovacím klíčkem proti směru hodinových ručiček. Nejprve uslyšíme syčení unikajícího vzduchu, které může trvat několik sekund až minut. Jakmile začne vytékat souvislý proud vody bez vzduchových bublin, ventil ihned uzavřeme.

Po odvzdušnění radiátoru je nutné opět otevřít termostatický ventil i šroubení, aby bylo zajištěno správné proudění topné vody. Tento postup opakujeme u všech radiátorů v nejvyšším patře. Po kompletním odvzdušnění nejvyššího patra přecházíme do patra nižšího a proces opakujeme. Je důležité nespěchat a každému radiátoru věnovat dostatečnou pozornost. Častou chybou je snaha odvzdušnit všechny radiátory najednou nebo přeskakování mezi patry.

V průběhu odvzdušňování pravidelně kontrolujeme tlak v topné soustavě na manometru, který by měl být umístěn v blízkosti kotle. Pokud tlak výrazně poklesne pod doporučenou hodnotu (obvykle 1-1,5 baru), je nutné systém dopustit. Dopouštění provádíme pomalu a kontrolovaně, abychom do systému nevnesli další vzduch. Po dokončení odvzdušňování všech radiátorů v domě necháme topný systém několik hodin pracovat a poté celý proces ještě jednou zopakujeme pro kontrolu.

Zvláštní pozornost věnujeme radiátorům, které jsou umístěny v rohových místnostech nebo pod okny, kde bývá často problém s nedostatečným prouděním topné vody. U těchto těles může být potřeba odvzdušňování opakovat častěji. Po úspěšném odvzdušnění by měly všechny radiátory topit rovnoměrně po celé své ploše a neměly by vydávat žádné bublající nebo šumící zvuky. Pravidelné odvzdušňování topného systému před začátkem topné sezóny významně prodlužuje životnost celé soustavy a zajišťuje její efektivní fungování.

Kontrola tlaku vody v systému

Správná kontrola tlaku vody v topném systému je naprosto zásadním krokem při odvzdušňování topení v rodinném domě. Nedostatečný tlak vody může způsobit významné problémy s vytápěním a může vést k neefektivnímu provozu celého systému. Optimální tlak vody by se měl pohybovat mezi 1,5 až 2 bary, přičemž tato hodnota se může mírně lišit v závislosti na konkrétním typu topného systému a výšce budovy.

Pro správnou kontrolu tlaku je nezbytné najít manometr, který je obvykle umístěn na kotli nebo v jeho bezprostřední blízkosti. Tento přístroj zobrazuje aktuální tlak vody v systému pomocí ručičky nebo digitálního displeje. Pokud zjistíte, že je tlak příliš nízký, tedy pod hodnotou 1 bar, je nutné systém dopustit. Dopouštění se provádí pomocí napouštěcího ventilu, který bývá umístěn ve spodní části kotle nebo na vratném potrubí. Při dopouštění je důležité postupovat pomalu a kontrolovaně, aby nedošlo k náhlému přetlakování systému.

Během kontroly tlaku je také důležité věnovat pozornost případným výkyvům hodnot. Pokud pozorujete, že tlak v systému často klesá, může to znamenat přítomnost netěsností nebo jiných závad, které vyžadují odborný zásah. Pravidelná kontrola tlaku by měla být prováděna minimálně jednou měsíčně, ideálně však častěji, zejména během topné sezóny.

V případě, že se chystáte systém odvzdušnit, je nezbytné nejprve zkontrolovat tlak vody a případně ho upravit na optimální hodnotu. Nedostatečný tlak může způsobit, že se vzduch bude do systému nasávat přes netěsnosti, což celý proces odvzdušnění značně komplikuje. Po dokončení odvzdušňování je nutné tlak znovu překontrolovat, protože vypuštěním vzduchu často dochází k mírnému poklesu tlaku v systému.

Je také důležité si uvědomit, že příliš vysoký tlak může být stejně problematický jako tlak nízký. Pokud manometr ukazuje hodnoty přesahující 2,5 baru, je nutné část vody ze systému vypustit. Toto se provádí pomocí vypouštěcího ventilu, který bývá umístěn v nejnižším bodě topného systému. Vypouštění by mělo být prováděno postupně a pod stálou kontrolou manometru.

Správná údržba tlaku vody v topném systému významně prodlužuje životnost celého zařízení a zajišťuje jeho efektivní provoz. Pravidelná kontrola a údržba správného tlaku může předejít mnoha problémům, jako jsou hlučnost systému, nedostatečné vytápění jednotlivých radiátorů nebo zvýšená spotřeba energie. V případě jakýchkoliv pochybností nebo při zjištění nestandardního chování systému je vždy lepší konzultovat situaci s odborníkem, který může včas odhalit případné závady a předejít tak vážnějším problémům.

Spuštění topného systému a kontrola

Po úspěšném odvzdušnění radiátorů nastává důležitý moment spuštění celého topného systému. Nejprve je třeba zkontrolovat, zda je v systému dostatečný tlak vody, který by se měl pohybovat mezi 1,5 až 2 bary. Pokud je tlak nižší, je nutné systém dopustit pomocí napouštěcího ventilu. Při dopouštění postupujeme pomalu a pravidelně kontrolujeme hodnotu tlaku na manometru.

Velmi důležité je postupné spouštění jednotlivých částí topného systému. Začínáme zapnutím oběhového čerpadla, které by mělo začít plynule pracovat bez známek vzduchu v systému. Charakteristický bublavý zvuk značí, že v systému stále zůstává vzduch a je potřeba proces odvzdušnění zopakovat. Následně spustíme kotel na nižší teplotu, přibližně 40°C, a necháme systém postupně prohřát.

Během náběhu topného systému je nezbytné důkladně kontrolovat všechny radiátory. Postupně procházíme celý dům a u každého tělesa ověřujeme, zda se rovnoměrně zahřívá od horní části směrem dolů. Pokud některý radiátor zůstává ve své horní části studený, signalizuje to přítomnost vzduchové kapsy a je nutné provést dodatečné odvzdušnění. Současně kontrolujeme všechny spoje, ventily a potrubí, zda někde nedochází k úniku vody.

Po několika hodinách provozu na nižší teplotu můžeme postupně zvyšovat teplotu topné vody až na provozní hodnotu. Během tohoto procesu je důležité sledovat chování celého systému. Všímáme si především neobvyklých zvuků, které by mohly signalizovat problémy. Syčení nebo bublání jsou jasným znamením přítomnosti vzduchu, zatímco klepání nebo dunění může značit problémy s expanzní nádobou nebo nevhodně nastaveným tlakem v systému.

V průběhu prvních dnů provozu je vhodné pravidelně kontrolovat tlak v systému, který může mírně kolísat. Pokud dochází k častému poklesu tlaku, může to značit netěsnost někde v systému. V takovém případě je nutné provést důkladnou kontrolu všech spojů a případně přivolat odborníka. Nezapomínáme také na kontrolu funkčnosti termostatických hlavic, které by měly reagovat na změnu nastavené teploty plynulým otevíráním a zavíráním.

Po týdnu provozu doporučujeme provést závěrečnou kontrolu celého systému. Ověříme správnou funkci všech radiátorů, stabilitu tlaku v systému a celkovou účinnost vytápění. Případné nedostatky je lepší řešit ihned, než čekat na období mrazů, kdy by mohly způsobit vážnější problémy. Pravidelná údržba a kontrola topného systému jsou klíčové pro jeho dlouhodobou spolehlivost a efektivní provoz během celé topné sezóny.

Opakované odvzdušnění po několika dnech

Během topné sezóny se může stát, že i po důkladném odvzdušnění topného systému se vzduch v radiátorech znovu objeví. Toto je zcela běžný jev, který může mít několik příčin. Nejčastějším důvodem opakovaného výskytu vzduchu v topném systému je postupné uvolňování vzduchových kapes, které byly původně uvězněny v různých částech potrubí nebo v samotných radiátorech. Tento vzduch se může uvolňovat postupně, zejména při změnách teplot a tlaků v systému.

Pokud se setkáváme s nutností opakovaného odvzdušňování v průběhu několika dnů, je důležité věnovat pozornost také tlaku vody v systému. Optimální tlak by se měl pohybovat mezi 1,5 až 2 bary. Nižší tlak může způsobovat nasávání vzduchu do systému přes drobné netěsnosti, které za normálního tlaku nejsou problematické. Proto je nezbytné pravidelně kontrolovat manometr a v případě potřeby systém dopustit.

Dalším významným faktorem, který může vést k opakovanému zavzdušnění, je stav expanzní nádoby. Expanzní nádoba hraje klíčovou roli při vyrovnávání tlakových změn v systému. Pokud není správně nastavený její předtlak nebo je nádoba poškozená, může to vést k častějšímu zavzdušňování celé otopné soustavy. V takovém případě je vhodné nechat expanzní nádobu zkontrolovat odborníkem, který změří její předtlak a případně provede potřebné seřízení.

Při opakovaném odvzdušňování je důležité postupovat systematicky od nejvyššího patra směrem dolů. Začínáme vždy u nejvzdálenějšího radiátoru od kotle a postupujeme směrem ke kotli. Tento postup zajistí nejefektivnější odstranění vzduchu ze systému. Je také vhodné provádět odvzdušnění při zapnutém oběhovém čerpadle, které pomáhá vytlačovat vzduchové bubliny k odvzdušňovacím ventilům.

V některých případech může být příčinou opakovaného zavzdušňování také chemická reakce uvnitř topného systému. Zejména ve starších soustavách může docházet ke korozi, při které se uvolňují plyny. V takové situaci může pomoci důkladné propláchnutí celého systému a použití vhodných inhibitorů koroze. Tyto přípravky nejen chrání systém před další korozí, ale také pomáhají předcházet tvorbě vzduchových kapes.

Je také důležité zkontrolovat všechny spoje a těsnění v systému. I drobná netěsnost může způsobovat postupné nasávání vzduchu. Zvláštní pozornost by měla být věnována spojům u radiátorů, ventilů a potrubí. V případě zjištění netěsnosti je nutné spoj dotáhnout nebo vyměnit těsnění. Pokud se problém s opakovaným zavzdušňováním nedaří vyřešit ani po provedení všech zmíněných kroků, je vhodné přivolat odborníka, který může pomocí specializovaného vybavení provést důkladnější diagnostiku a odhalit skryté příčiny problému.

Řešení častých problémů při odvzdušňování

Při odvzdušňování topného systému se můžete setkat s různými komplikacemi, které je třeba správně vyřešit. Nejčastějším problémem je situace, kdy z odvzdušňovacího ventilu vytéká voda, ale vzduch stále zůstává v radiátoru. V takovém případě je nutné proces několikrát opakovat, protože vzduchové bubliny mohou být zachyceny v různých částech radiátoru. Někdy pomůže jemné poklepání na těleso radiátoru, které pomůže vzduchovým bublinám stoupat vzhůru k odvzdušňovacímu ventilu.

Dalším běžným problémem je situace, kdy odvzdušňovací ventil nejde otevřít nebo je zaseknutý. To může být způsobeno usazeninami nebo korozí. V takovém případě můžete zkusit ventil jemně namazat penetračním olejem a nechat ho chvíli působit. Pokud ani to nepomůže, bude pravděpodobně nutné ventil vyměnit. Je důležité při manipulaci s ventilem nevyvíjet přílišnou sílu, aby nedošlo k jeho poškození nebo ulomení.

Problematické může být také odvzdušňování, když tlak v systému není optimální. Pokud je tlak příliš nízký, nedostane se topná voda do všech částí systému a odvzdušnění nebude účinné. V takovém případě je nutné nejprve systém dopustit na správný tlak, který by měl být mezi 1,5 až 2 bary. Naopak při příliš vysokém tlaku může dojít k úniku vody z pojistného ventilu.

Někdy se stává, že po odvzdušnění radiátory stále netopí rovnoměrně. To může být způsobeno špatným hydraulickým vyvážením systému. V takovém případě je potřeba zkontrolovat a případně upravit nastavení termostatických ventilů a regulačních šroubení. U starších systémů může být příčinou také zanesení radiátorů nebo potrubí usazeninami. V těchto případech může pomoci chemické čištění systému nebo propláchnutí topné soustavy.

Častým problémem je také situace, kdy se vzduch v systému objevuje opakovaně krátce po odvzdušnění. To může signalizovat netěsnosti v systému, kterými se dostává vzduch dovnitř. Je třeba důkladně zkontrolovat všechny spoje, těsnění a komponenty systému. Zvláštní pozornost věnujte expanzní nádobě, která může být poškozená nebo může mít špatně nastavený tlak vzduchu.

Při odvzdušňování vícepodlažních domů je důležité postupovat systematicky od nejvyššího patra směrem dolů. Pokud tento postup nedodržíte, může se stát, že vzduch pouze přesunete do jiné části systému. Také je důležité mít zapnuté oběhové čerpadlo, které pomáhá vytlačit vzduchové bubliny k odvzdušňovacím ventilům. V případě, že máte v systému automatické odvzdušňovací ventily, zkontrolujte, zda nejsou zanesené nebo zablokované.

Pokud se i přes veškerou snahu nedaří systém správně odvzdušnit, může být problém složitější a bude vyžadovat odborný zásah. Moderní topné systémy jsou komplexní zařízení a některé problémy mohou souviset s elektronickou regulací nebo jinými pokročilými komponenty, které by měl řešit kvalifikovaný technik.

Prevence vzniku vzduchových bublin

Vzduchové bubliny v topném systému jsou častým problémem, kterému lze účinně předcházet správnou údržbou a několika preventivními opatřeními. Základem prevence je pravidelná kontrola tlaku vody v topném systému, který by měl být udržován na hodnotě předepsané výrobcem, obvykle mezi 1,5 až 2 bary. Nedostatečný tlak v systému může způsobit nasávání vzduchu přes drobné netěsnosti, což vede k tvorbě vzduchových kapes.

Důležitým preventivním prvkem je instalace kvalitního automatického odvzdušňovacího ventilu na nejvyšším místě topné soustavy. Tento ventil průběžně vypouští nahromaděný vzduch a zabraňuje tak vzniku větších vzduchových polštářů. Pro maximální účinnost by měl být ventil pravidelně kontrolován a čištěn, ideálně před začátkem každé topné sezóny.

Správné napouštění topného systému je klíčovým faktorem v prevenci vzniku vzduchových bublin. Systém by měl být napouštěn pomalu a rovnoměrně, přičemž je důležité dodržovat postup doporučený výrobcem. Při napouštění by měly být všechny odvzdušňovací ventily otevřené, aby mohl vzduch volně unikat. Voda by měla být přidávána postupně, což umožní vzduchu přirozeně stoupat k odvzdušňovacím bodům.

Neméně důležitá je kvalita vody v topném systému. Tvrdá voda může způsobovat usazeniny, které mohou vést k tvorbě vzduchových kapes. Proto je vhodné používat změkčenou nebo demineralizovanou vodu, případně přidat do systému vhodné inhibitory koroze a změkčovače. Pravidelná výměna vody v systému není doporučována, protože každé nové napouštění přináší riziko vzniku vzduchových bublin.

Významným preventivním opatřením je také pravidelná kontrola těsnosti všech spojů a armatur. I malá netěsnost může časem způsobit nasávání vzduchu do systému. Proto je důležité pravidelně kontrolovat všechny spoje, ventily a těsnění, a případné netěsnosti okamžitě opravit. Zvláštní pozornost by měla být věnována spojům v podkroví a na nejvyšších místech systému, kde se vzduch nejčastěji hromadí.

V neposlední řadě je důležité správné dimenzování expanzní nádoby, která vyrovnává změny objemu vody při různých teplotách. Poddimenzovaná nebo vadná expanzní nádoba může způsobit kolísání tlaku v systému, což může vést k nasávání vzduchu. Pravidelná kontrola funkčnosti expanzní nádoby by měla být součástí každoroční údržby topného systému.

Pro dlouhodobou prevenci vzniku vzduchových bublin je také důležité pravidelné používání topného systému i mimo topnou sezónu. Krátké spuštění systému jednou za měsíc pomáhá udržovat vodu v pohybu a zabraňuje usazování nečistot, které by mohly později způsobit problémy s odvzdušněním.