Jak správně zdanit souběh pracovní smlouvy a DPP u stejné firmy

Základní rozdíly mezi pracovním poměrem a DPP

Pracovní poměr a dohoda o provedení práce představují dva odlišné způsoby zaměstnávání, které se v mnoha ohledech významně liší. Pracovní poměr poskytuje zaměstnanci komplexnější ochranu a větší jistotu, zatímco dohoda o provedení práce nabízí větší flexibilitu pro obě strany. V případě pracovního poměru je zaměstnavatel povinen přidělovat práci v rozsahu stanovené týdenní pracovní doby, většinou 40 hodin týdně, a zaměstnanec musí být osobně přítomen na pracovišti v určenou pracovní dobu.

Na druhé straně, dohoda o provedení práce je omezena ročním limitem 300 hodin u jednoho zaměstnavatele. Tento typ pracovněprávního vztahu je vhodný především pro jednorázové nebo příležitostné činnosti. Významným rozdílem je také způsob odměňování a zdanění. U pracovního poměru má zaměstnanec nárok na minimální mzdu a příplatky za práci přesčas, o víkendech či ve svátek. Zaměstnavatel musí odvádět sociální a zdravotní pojištění z celé částky mzdy.

U dohody o provedení práce se pojistné neodvádí, pokud měsíční odměna nepřesáhne 10 000 Kč. Při překročení této hranice se DPP z hlediska odvodů chová stejně jako pracovní poměr. V oblasti dovolené existují také podstatné rozdíly - zaměstnanec v pracovním poměru má ze zákona nárok na minimálně čtyři týdny dovolené ročně, zatímco u DPP nárok na dovolenou nevzniká, pokud není sjednáno jinak.

Další významný rozdíl spočívá v ochraně při ukončení pracovního vztahu. Pracovní poměr lze ukončit pouze ze zákonem stanovených důvodů, přičemž zaměstnanec má nárok na odstupné při organizačních změnách. U DPP je možné sjednat ukončení dohodou kdykoliv nebo stanovit konkrétní důvody výpovědi přímo v dohodě. Zaměstnanec v pracovním poměru má také nárok na pracovní volno při překážkách v práci, například při návštěvě lékaře nebo při péči o nemocné dítě.

Z pohledu evidence je pracovní poměr administrativně náročnější. Zaměstnavatel musí vést evidenci pracovní doby, přesčasů a dalších náležitostí. U DPP stačí evidovat odpracované hodiny v rámci limitu 300 hodin. Pracovní poměr také poskytuje zaměstnanci další benefity jako stravenky, sick days nebo příspěvek na penzijní připojištění, které u DPP nebývají běžné.

V případě souběhu pracovního poměru a DPP u jednoho zaměstnavatele je třeba dbát na to, aby se jednalo o odlišný druh práce. Není možné vykonávat stejnou práci v pracovním poměru a současně na DPP. Zaměstnavatel musí také pečlivě sledovat limit 300 hodin a výši odměn z DPP kvůli správnému výpočtu odvodů a daní.

Souběh pracovního poměru s DPP

Zaměstnanci často řeší situaci, kdy mají u jednoho zaměstnavatele uzavřený pracovní poměr a současně chtějí vykonávat další činnost na základě dohody o provedení práce (DPP). Tento souběh je z právního hlediska možný, nicméně je třeba věnovat pozornost několika důležitým aspektům, zejména daňovým a pracovněprávním souvislostem.

Podobně jako když děláte zednické práce na hlavní poměr a k tomu malujete na dohodu, není souběh pracovního poměru a DPP u stejného zaměstnavatele nijak zakázanej. Musíte ale dělat fakt něco jinýho, než co máte v pracovní smlouvě. Šéf prostě musí pohlídat, že když děláte třeba zednické práce na plnej úvazek, tak na dohodu nebudete dělat zase zednické práce - to by nešlo. Třeba když jste účetní, můžete si přivydělat na dohodu úklidem kanclu nebo správou firemního Facebooku. Je to podobný, jako když profík na zednické práce vezme po práci ještě malování nebo pokládku podlah.

Z daňového hlediska je situace komplexnější. Příjmy z pracovního poměru i z DPP se pro účely zdanění sčítají. Pokud měsíční odměna z DPP nepřesáhne 10 000 Kč, může být zdaněna srážkovou daní 15 %, přičemž zaměstnanec má možnost zahrnout tento příjem do svého daňového přiznání. V případě, že odměna z DPP přesáhne 10 000 Kč měsíčně nebo zaměstnanec nepodepsal prohlášení k dani, příjem podléhá zálohové dani stejně jako příjem z pracovního poměru.

Významným aspektem je také oblast sociálního a zdravotního pojištění. Při souběhu pracovního poměru a DPP se odvody pojistného řídí samostatnými pravidly pro každý typ pracovněprávního vztahu. U DPP vzniká účast na pojištění až při překročení hranice 10 000 Kč měsíčně. Pokud je odměna nižší, pojistné se neodvádí, což může být výhodné jak pro zaměstnance, tak pro zaměstnavatele.

Zaměstnavatel musí důsledně evidovat pracovní dobu a dodržovat zákonné limity. Součet všech odpracovaných hodin v pracovním poměru a na DPP nesmí překročit maximální týdenní pracovní dobu 40 hodin. Je také nutné dodržovat povinné přestávky mezi směnami a nepřetržitý odpočinek v týdnu. Porušení těchto ustanovení může vést k významným sankcím ze strany inspektorátu práce.

Pro správné nastavení souběhu je klíčové přesné vymezení pracovní náplně v obou smluvních vztazích. Zaměstnavatel by měl mít k dispozici dokumentaci prokazující odlišnost vykonávaných činností. Doporučuje se také věnovat pozornost evidenci pracovní doby, aby bylo možné prokázat, že nedochází k překrývání činností v čase. V případě kontroly ze strany úřadů musí být zaměstnavatel schopen doložit oprávněnost souběhu obou pracovněprávních vztahů.

Zdanění příjmů z pracovního poměru

Příjmy ze závislé činnosti, které zaměstnanec získává v rámci pracovního poměru, podléhají specifickému daňovému režimu. Základem daně jsou veškeré příjmy ze závislé činnosti zvýšené o částku odpovídající pojistnému na sociální zabezpečení, příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a pojistnému na veřejné zdravotní pojištění, které je povinen platit zaměstnavatel. Tento základ daně se nazývá superhrubá mzda a představuje skutečné náklady zaměstnavatele na zaměstnance.

V případě souběhu pracovního poměru a dohody o provedení práce u stejného zaměstnavatele je nutné věnovat zvýšenou pozornost daňovým aspektům. Pokud měsíční odměna z dohody o provedení práce nepřesáhne částku 10 000 Kč, podléhá pouze 15% srážkové dani a nepodléhá odvodům na sociální a zdravotní pojištění. Jakmile však zaměstnanec pracuje současně na pracovní poměr, situace se komplikuje. Příjmy z obou pracovněprávních vztahů se pro účely zdanění posuzují společně.

Zaměstnavatel musí při výpočtu daňové povinnosti zohlednit všechny příjmy zaměstnance, které mu vyplácí. V případě, že zaměstnanec podepsal prohlášení k dani, uplatňují se slevy na dani a daňová zvýhodnění na všechny příjmy od daného zaměstnavatele. Je důležité si uvědomit, že prohlášení k dani lze podepsat pouze u jednoho zaměstnavatele ve stejném období.

Při kombinaci pracovního poměru a dohody o provedení práce vzniká často otázka optimalizace daňového zatížení. Zaměstnavatel má povinnost odvádět zálohy na daň z příjmů ze závislé činnosti měsíčně, a to ze součtu všech zdanitelných příjmů. V praxi to znamená, že i když by příjem z dohody o provedení práce samostatně podléhal srážkové dani, v kombinaci s příjmem z pracovního poměru se zahrnuje do základu daně pro výpočet měsíční zálohy na daň.

Pro zaměstnance je důležité pochopit, že při ročním zúčtování daně nebo při podání daňového přiznání se všechny příjmy ze závislé činnosti sčítají. To může vést k situaci, kdy zaměstnanec bude muset část daně doplatit, zejména pokud jeho celkové roční příjmy překročí limity pro solidární zvýšení daně nebo způsobí ztrátu některých daňových výhod.

V případě překročení limitu 10 000 Kč u dohody o provedení práce vzniká povinnost odvodu pojistného na sociální a zdravotní pojištění, což dále zvyšuje daňový základ. Zaměstnavatel musí v takovém případě přepočítat superhrubou mzdu a upravit výši zálohy na daň. Tento aspekt je třeba zohlednit při plánování pracovních úvazků a odměňování zaměstnanců.

Pro optimální nastavení kombinace pracovního poměru a dohody o provedení práce z daňového hlediska je vhodné konzultovat situaci s daňovým poradcem nebo mzdovou účetní. Ti mohou pomoci nastavit výši odměn tak, aby bylo daňové zatížení co nejefektivnější při zachování všech zákonných povinností.

Zaměstnanec může mít u jednoho zaměstnavatele více pracovněprávních vztahů, ale každý musí být jasně vymezen a zdaněn podle platných předpisů. Kombinace pracovního poměru a DPP vyžaduje pečlivé sledování limitů a správné zdanění všech příjmů.

Radmila Kováčová

Zdanění příjmů z DPP do 10000 Kč

Příjmy z dohody o provedení práce do 10 000 Kč měsíčně představují specifickou kategorii z hlediska zdanění. V případě, že zaměstnanec podepíše u zaměstnavatele prohlášení k dani (růžový formulář), bude jeho příjem do 10 000 Kč zdaněn 15% srážkovou daní. Tato daň je konečná a příjem již není nutné uvádět v ročním daňovém přiznání. Zaměstnavatel je povinen srazit daň při výplatě odměny a odvést ji příslušnému finančnímu úřadu.

Pokud zaměstnanec současně pracuje na hlavní pracovní poměr a dohodu o provedení práce u stejného zaměstnavatele, situace se komplikuje. Příjmy z obou pracovněprávních vztahů se pro účely zdanění posuzují samostatně. To znamená, že příjem z hlavního pracovního poměru podléhá klasickému režimu zdanění zálohovou daní, zatímco příjem z DPP do 10 000 Kč může být zdaněn srážkovou daní.

Zaměstnavatel musí pečlivě sledovat výši měsíčních příjmů z DPP, protože překročení hranice 10 000 Kč má významné daňové dopady. V takovém případě se příjem zdaňuje jako běžná mzda, tedy zálohovou daní ve výši 15 %, a vzniká povinnost odvodu sociálního a zdravotního pojištění. Toto pravidlo platí i v případě, že zaměstnanec má v jednom měsíci více dohod o provedení práce u téhož zaměstnavatele a součet odměn přesáhne zmíněnou hranici.

Pro zaměstnance je důležité vědět, že srážková daň z příjmů z DPP do 10 000 Kč představuje definitivní zdanění. Tyto příjmy nelze zpětně zahrnout do daňového přiznání a není možné uplatnit související daňové slevy či odpočty. Výjimku tvoří situace, kdy zaměstnanec nepodepsal prohlášení k dani - v takovém případě může příjmy zdaněné srážkovou daní zahrnout do svého daňového přiznání.

Zaměstnavatel musí vést přesnou evidenci všech příjmů a správně aplikovat příslušný typ zdanění. Při souběhu pracovního poměru a DPP je nutné sledovat každý pracovněprávní vztah samostatně, včetně souvisejících daňových povinností a odvodů. Zaměstnavatel také musí vystavit zaměstnanci potvrzení o zdanitelných příjmech, a to zvlášť pro příjmy zdaněné srážkovou daní a zvlášť pro příjmy zdaněné zálohovou daní.

V praxi se často objevují situace, kdy zaměstnanec pracuje na hlavní pracovní poměr a současně má u stejného zaměstnavatele DPP například na jiný druh práce. I v těchto případech platí výše uvedená pravidla pro zdanění, přičemž je třeba důsledně rozlišovat mezi oběma typy pracovněprávních vztahů a jejich daňovým režimem. Správné nastavení zdanění je klíčové pro obě strany, protože chybné postupy mohou vést k doměrkům daně a případným sankcím ze strany finančního úřadu.

Zdanění příjmů z DPP nad 10000 Kč

V případě, že měsíční příjem z dohody o provedení práce přesáhne částku 10 000 Kč, vzniká povinnost odvádět sociální a zdravotní pojištění, což významně ovlivňuje celkovou daňovou zátěž zaměstnance i zaměstnavatele. Tato hranice je klíčová zejména při souběhu pracovního poměru a DPP u stejného zaměstnavatele. Při překročení limitu se příjem z DPP připočítává k příjmu z pracovního poměru a tvoří tak jeden společný vyměřovací základ pro výpočet odvodů.

Zaměstnavatel musí v takovém případě odvést z hrubé mzdy 6,5 % na sociální pojištění a 4,5 % na zdravotní pojištění za zaměstnance, přičemž sám odvádí dalších 24,8 % na sociální pojištění a 9 % na zdravotní pojištění. Celková výše odvodů tedy činí 44,8 % z hrubé mzdy. Pro zaměstnance to znamená, že jeho čistý příjem bude nižší o zmíněných 11 % oproti situaci, kdy by jeho měsíční příjem z DPP nepřekročil hranici 10 000 Kč.

Daňové řešení při překročení limitu vyžaduje zvláštní pozornost. Zatímco příjmy do 10 000 Kč měsíčně podléhají pouze 15% srážkové dani (pokud zaměstnanec nepodepsal prohlášení k dani), při překročení této hranice se příjem zdaňuje jako běžný příjem ze závislé činnosti. To znamená, že se aplikuje zálohová daň a příjem se započítává do ročního základu daně v daňovém přiznání.

V praxi to může vést k situaci, kdy zaměstnanec pracující na hlavní pracovní poměr a současně na DPP u stejného zaměstnavatele musí pečlivě sledovat výši svých příjmů z DPP. Překročení hranice 10 000 Kč totiž může mít významný dopad na jeho měsíční disponibilní příjem. Zaměstnavatel je v takové situaci povinen provést přepočet všech odvodů a upravit výši čisté mzdy.

Specifická situace nastává, pokud zaměstnanec podepsal prohlášení k dani. V takovém případě se i příjmy z DPP do 10 000 Kč zdaňují jako součást celkového příjmu zálohovou daní. Zaměstnanec však může prohlášení k dani podepsat pouze u jednoho zaměstnavatele, což je třeba zohlednit při plánování příjmů z různých pracovněprávních vztahů.

Pro optimalizaci daňové zátěže je vhodné rozložit příjmy z DPP tak, aby nepřekračovaly měsíční limit 10 000 Kč, pokud je to možné. Tím se lze vyhnout povinnosti odvádět sociální a zdravotní pojištění a zachovat si výhodnější režim zdanění srážkovou daní. Je však třeba mít na paměti, že účelové rozdělování práce s cílem obejít odvody pojistného je považováno za nelegální praktiku a může být předmětem kontroly ze strany finančního úřadu či správy sociálního zabezpečení.

Odvody sociálního a zdravotního pojištění

V případě souběhu pracovního poměru a dohody o provedení práce u stejného zaměstnavatele je třeba věnovat zvláštní pozornost odvodům sociálního a zdravotního pojištění. Zatímco u pracovního poměru se odvody počítají vždy bez ohledu na výši příjmu, u dohody o provedení práce platí specifická pravidla. Pokud měsíční odměna z DPP nepřesáhne 10 000 Kč, zaměstnanec ani zaměstnavatel sociální a zdravotní pojištění neodvádí. Jakmile však odměna tuto hranici překročí, vzniká povinnost odvádět pojistné z celé částky.

V situaci, kdy zaměstnanec pracuje na pracovní poměr a současně má u stejného zaměstnavatele dohodu o provedení práce, se příjmy z obou právních vztahů posuzují samostatně. To znamená, že limit 10 000 Kč pro DPP se sleduje nezávisle na příjmu z pracovního poměru. Zaměstnavatel musí vést evidenci těchto příjmů odděleně a správně aplikovat pravidla pro odvody u každého typu pracovněprávního vztahu.

Při výpočtu odvodů je nutné zohlednit, že u pracovního poměru činí sazba sociálního pojištění pro zaměstnavatele 24,8 % a pro zaměstnance 6,5 % z hrubé mzdy. Zdravotní pojištění představuje 9 % pro zaměstnavatele a 4,5 % pro zaměstnance. U dohody o provedení práce s odměnou nad 10 000 Kč se uplatňují stejné sazby jako u pracovního poměru.

Zaměstnavatel musí také sledovat roční limit 300 hodin pro dohodu o provedení práce, přičemž překročení tohoto limitu může mít důsledky nejen v pracovněprávní oblasti, ale i v oblasti odvodů. V praxi se často stává, že zaměstnavatelé chybně posuzují souběh těchto pracovněprávních vztahů a nesprávně aplikují pravidla pro odvody, což může vést k doměrkům pojistného a penále.

Specifickou situací je případ, kdy zaměstnanec v jednom měsíci kombinuje více dohod o provedení práce u stejného zaměstnavatele. V takovém případě se pro účely posouzení limitu 10 000 Kč příjmy ze všech DPP u téhož zaměstnavatele sčítají. Pokud součet přesáhne stanovený limit, vzniká povinnost odvodu pojistného ze všech těchto dohod.

Pro zaměstnavatele je důležité správně nastavit interní procesy tak, aby dokázal efektivně sledovat výši odměn z jednotlivých pracovněprávních vztahů a včas reagovat na případné překročení limitů. Doporučuje se pravidelně kontrolovat výši vyplácených odměn a včas informovat mzdovou účtárnu o všech změnách, které mohou mít vliv na odvody pojistného. Zaměstnavatel by měl také důsledně dokumentovat veškeré pracovněprávní vztahy a uchovávat potřebné podklady pro případnou kontrolu ze strany správy sociálního zabezpečení nebo zdravotních pojišťoven.

Roční zúčtování daně při kombinaci poměrů

V případě souběhu pracovního poměru a dohody o provedení práce u stejného zaměstnavatele v průběhu kalendářního roku vzniká specifická situace při ročním zúčtování daně. Zaměstnavatel musí při výpočtu roční daňové povinnosti zohlednit veškeré příjmy, které zaměstnanci v daném roce vyplatil, a to bez ohledu na typ pracovněprávního vztahu. To znamená, že se sčítají příjmy jak z pracovního poměru, tak z dohody o provedení práce.

Aspekt	Pracovní poměr	DPP souběžně s pracovním poměrem
Způsob zdanění	15% ze superhrubé mzdy	15% ze superhrubé mzdy
Limit výdělku pro srážkovou daň	Není	Do 10.000 Kč měsíčně
Sociální pojištění	6,5% zaměstnanec, 24,8% zaměstnavatel	Při výdělku nad 10.000 Kč měsíčně
Zdravotní pojištění	4,5% zaměstnanec, 9% zaměstnavatel	Při výdělku nad 10.000 Kč měsíčně
Sleva na poplatníka	2.570 Kč měsíčně	Lze uplatnit jen jednou

Pokud zaměstnanec v průběhu roku pracoval na základě pracovního poměru a zároveň měl příjmy z dohody o provedení práce nepřesahující 10 000 Kč měsíčně, ze kterých byla odvedena srážková daň, má možnost tyto příjmy zahrnout do ročního zúčtování daně. Zahrnutí těchto příjmů může být výhodné zejména v případě, kdy zaměstnanec uplatňuje různé daňové slevy a odpočty, které by jinak nemohl proti srážkové dani využít.

Zaměstnavatel při provádění ročního zúčtování daně musí vzít v úvahu všechny skutečnosti, které ovlivňují výši daňové povinnosti. To zahrnuje například změny ve výši uplatňovaných slev na dani během roku, změny v sazbách pojistného na sociální a zdravotní pojištění, či případné změny v rozsahu pracovního úvazku. Zvláštní pozornost je třeba věnovat situacím, kdy příjem z dohody o provedení práce v některých měsících přesáhl hranici 10 000 Kč, a tedy podléhal odvodům pojistného na sociální a zdravotní pojištění.

V praxi může nastat situace, kdy zaměstnanec část roku pracoval na základě pracovního poměru s pravidelným příjmem a část roku na dohodu o provedení práce. V takovém případě je nutné správně určit základ daně za celé zdaňovací období. Do základu daně se započítávají veškeré zdanitelné příjmy, včetně těch, které byly původně zdaněny srážkovou daní, pokud se zaměstnanec rozhodl je do ročního zúčtování zahrnout.

Zaměstnavatel musí také správně aplikovat nezdanitelné části základu daně a slevy na dani, které zaměstnanec může uplatnit. Například základní sleva na poplatníka se uplatní v plné roční výši bez ohledu na to, jaký typ pracovněprávního vztahu v průběhu roku převažoval. Důležité je také správné započítání již sražených záloh na daň a případně sražené srážkové daně, pokud se zaměstnanec rozhodl příjmy původně zdaněné srážkovou daní do ročního zúčtování zahrnout.

Pro správné provedení ročního zúčtování daně je nezbytné, aby zaměstnanec poskytl zaměstnavateli všechny potřebné podklady a potvrzení. To zahrnuje například potvrzení o zaplacených úrocích z hypotečního úvěru, potvrzení o poskytnutých darech či potvrzení o zaplaceném pojistném na soukromé životní pojištění, pokud tyto položky chce uplatnit jako nezdanitelné části základu daně.

Daňová optimalizace při souběhu pracovních vztahů

Při souběžném pracovním poměru a dohodě o provedení práce u stejného zaměstnavatele je třeba věnovat zvláštní pozornost daňové optimalizaci. Zaměstnanec může významně ovlivnit výši své daňové povinnosti správným nastavením obou pracovněprávních vztahů. Základním předpokladem je, že činnosti vykonávané v rámci dohody o provedení práce musí být druhově odlišné od práce vykonávané v pracovním poměru.

V případě příjmu z dohody o provedení práce do 10 000 Kč měsíčně se uplatňuje srážková daň ve výši 15 %, přičemž tento příjem již není nutné uvádět v daňovém přiznání. Tato skutečnost může být výhodná zejména pro zaměstnance s vyššími příjmy z pracovního poměru, kteří by jinak mohli spadnout do vyššího daňového pásma nebo by museli platit solidární zvýšení daně.

Při plánování souběhu pracovních vztahů je důležité zohlednit i časové rozložení příjmů. Pokud zaměstnanec očekává v určitém období vyšší příjmy z pracovního poměru, může být výhodné načasovat práci na dohodu o provedení práce do jiného období. Tímto způsobem lze dosáhnout rovnoměrnějšího rozložení příjmů a optimalizovat celkovou daňovou zátěž.

Zaměstnavatel může zaměstnanci nabídnout různé benefity v rámci pracovního poměru, které jsou daňově uznatelné. Naproti tomu u dohody o provedení práce je možnost poskytování benefitů omezená. Proto je vhodné důkladně zvážit, které výhody budou poskytovány v rámci kterého pracovněprávního vztahu.

V praxi se často objevuje situace, kdy zaměstnanec má hlavní pracovní poměr na plný úvazek a k tomu vykonává specializovanou činnost na dohodu o provedení práce. V takovém případě je možné optimalizovat daňovou zátěž tím, že se příjem z dohody o provedení práce udržuje pod hranicí 10 000 Kč měsíčně, čímž se využije výhoda srážkové daně.

Důležitým aspektem je také možnost uplatnění slevy na poplatníka a dalších daňových slev a zvýhodnění. Ty lze uplatnit pouze u jednoho zaměstnavatele, proto je obvykle výhodnější je využít u příjmů z pracovního poměru, kde bývají příjmy vyšší a pravidelnější.

Pro maximální daňovou optimalizaci je klíčové správné načasování podpisu obou smluv a nastavení výše odměn. Zaměstnanec by měl vždy zvážit své celkové roční příjmy a možnosti jejich rozložení mezi oba pracovněprávní vztahy. V některých případech může být výhodné část práce přesunout do následujícího zdaňovacího období, aby se snížila celková daňová zátěž v aktuálním roce.

Při plánování souběhu pracovních vztahů je také nutné myslet na limit 300 hodin ročně pro dohodu o provedení práce. Překročení tohoto limitu by mohlo vést k přehodnocení pracovněprávního vztahu a tím i ke změně daňového režimu. Proto je důležité pečlivě evidovat odpracované hodiny a plánovat práci tak, aby nedošlo k překročení zákonného limitu.

Limity výdělku pro studenty a důchodce

Pro studenty a důchodce je důležité znát limity výdělku, které mohou ovlivnit jejich finanční situaci a nároky na různé benefity. V případě studentů je klíčové sledovat limit 10 000 Kč měsíčně u dohody o provedení práce, při jehož nepřekročení nemusí odvádět zdravotní a sociální pojištění. Pokud student kombinuje pracovní poměr s dohodou o provedení práce u stejného zaměstnavatele, příjmy se pro účely odvodů sčítají, což může významně ovlivnit čistý výdělek.

Důchodci musí být obzvláště obezřetní při kombinaci pracovněprávních vztahů. Při souběhu starobního důchodu a výdělečné činnosti je důležité sledovat roční limit příjmů, který může ovlivnit výši slevy na poplatníka. Od roku 2023 došlo k významným změnám v této oblasti, kdy důchodci mohou pracovat bez omezení výše příjmu, aniž by přišli o výplatu důchodu.

Při kombinaci pracovního poměru a dohody o provedení práce u jednoho zaměstnavatele je nutné počítat s tím, že zaměstnavatel posuzuje příjmy souhrnně pro účely daňových odvodů. To znamená, že i když by samostatně příjem z dohody o provedení práce nepřesáhl limit 10 000 Kč, v kombinaci s příjmem z pracovního poměru může vzniknout povinnost odvodu pojistného z celkové částky.

Pro optimalizaci daňové zátěže je vhodné rozložit práci mezi více zaměstnavatelů, protože limit 10 000 Kč pro dohodu o provedení práce se posuzuje u každého zaměstnavatele samostatně. Studenti i důchodci by měli zvážit, zda není výhodnější uzavřít dohody o provedení práce s různými zaměstnavateli místo kombinace pracovního poměru a dohody u jednoho zaměstnavatele.

Z daňového hlediska je také důležité správně uplatňovat slevy na dani. Studenti mohou využít slevu na studenta ve výši 4 020 Kč ročně, zatímco důchodci mají nárok na základní slevu na poplatníka. Tyto slevy lze uplatnit bez ohledu na typ pracovněprávního vztahu, ale je nutné dodržet zákonné podmínky pro jejich čerpání.

V případě překročení limitů je zaměstnavatel povinen přihlásit zaměstnance k pojištění a odvádět pojistné z celého příjmu. Proto je důležité předem plánovat výši výdělků a jejich rozložení v čase. Překročení limitu i o jedinou korunu může znamenat povinnost odvodu pojistného z celé částky, což může významně snížit čistý příjem.

Pro studenty je také důležité myslet na to, že příjmy z pracovní činnosti mohou ovlivnit nárok na různé sociální dávky a stipendia. Proto je vhodné konzultovat plánované pracovní aktivity s příslušnými úřady a školou, aby nedošlo k nechtěnému překročení stanovených limitů a ztrátě nároků na podporu.

Praktické příklady výpočtu daňové povinnosti

Pro lepší pochopení daňových aspektů při kombinaci pracovního poměru a dohody o provedení práce si ukážeme konkrétní výpočet na modelovém příkladu. Pan Novák pracuje jako účetní ve společnosti ABC s.r.o., kde má uzavřený pracovní poměr s měsíční hrubou mzdou 35 000 Kč. Současně u stejného zaměstnavatele vykonává na dohodu o provedení práce správu firemních sociálních sítí, za což dostává měsíčně 10 000 Kč.

V případě pracovního poměru se z hrubé mzdy 35 000 Kč odvádí sociální pojištění ve výši 6,5 % (2 275 Kč) a zdravotní pojištění 4,5 % (1 575 Kč). Zaměstnavatel odvádí za zaměstnance dalších 33,8 % na pojistném (11 830 Kč). Superhrubá mzda tedy činí 46 830 Kč, což je základ pro výpočet 15% daně z příjmů, která v tomto případě představuje 7 025 Kč.

U dohody o provedení práce s odměnou 10 000 Kč se neodvádí sociální ani zdravotní pojištění, protože částka nepřesahuje limit 10 000 Kč měsíčně. Z této částky se vypočítá pouze 15% srážková daň, která činí 1 500 Kč, pokud zaměstnanec nepodepsal prohlášení k dani. V případě, že prohlášení podepsal, započítává se příjem do běžného základu daně.

Při kombinaci obou pracovněprávních vztahů je důležité vzít v úvahu, že zaměstnanec může mít podepsané prohlášení k dani pouze u jednoho zaměstnavatele, a to i v případě, že pracuje u stejné společnosti na různé typy smluv. V našem případě má pan Novák podepsané prohlášení k dani v rámci pracovního poměru, kde může uplatňovat slevy na dani a daňová zvýhodnění.

Když se podíváme na celkovou daň, musíme počítat jak s daní z běžné práce (7 025 Kč), tak i s výpočtem srážkové daně z té dohody o provedení práce (1 500 Kč). No a pak je tu ta základní sleva na poplatníka, co dělá 2 570 Kč za měsíc - ta nám sníží daň z pracovního poměru na 4 455 Kč. Výpočet srážkové daně je tady docela jednoduchý, ale musíme ho započítat do celkového přehledu. Takže když to spočítáme, pan Novák dostane čistého z práce 26 695 Kč (to je těch 35 000 minus odvody 2 275 a 1 575 a daň 4 455) a z dohody mu zbyde 8 500 Kč (protože z deseti tisíc se odečte výpočet srážkové daně 1 500).

Je důležité si uvědomit, že pokud by odměna z dohody o provedení práce přesáhla 10 000 Kč měsíčně, vznikla by povinnost odvodu sociálního a zdravotního pojištění i z této částky. To by znamenalo dodatečné náklady jak pro zaměstnance, tak pro zaměstnavatele. Proto je vhodné při plánování kombinace pracovních vztahů u jednoho zaměstnavatele pečlivě zvážit výši odměn a jejich daňové dopady.